Bojíte se rádi? Tady je 7 nejstrašidelnějších míst v Česku

Představujeme vám sedm lokalit, kde se údajně odehrávají tajemné události a kam byste se po setmění raději neměli vydávat. Ať už jste příznivci duchů, nebo nikoliv, podivná a tíživá atmosféra těchto míst se dotkne i největšího skeptika. Připravte se na chladný výlet po nejděsivějších lokalitách naší země.

Na okraji vesnice Rváčov v Pardubickém kraji se nachází dům s velmi podivnou výzdobou. Zdi, plot a okolní stromy jsou doslova pokryty panenkami – a to ne ledajakými. Jsou staré, špinavé, některé poškozené, a mnohé z nich visí za krk. Místo připomíná spíše scénu z hrůzostrašného filmu než klidné venkovské stavení.

Pan Lubomír, majitel domu, je nadšený sběratel, který prý panenky vystavuje venku, aby získaly patinu a neztratily své půvaby. Říká, že panenky odrážejí jeho pohled na civilizaci a že v sobě nesou duši dítěte, které si s nimi hrálo, a proto jim musí dopřát klid, když je opotřebované uloží na půdu. Mnozí návštěvníci ale toto místo považují za jedno z nejděsivějších v Česku a někteří se mu raději vyhýbají, protože se zde cítí nepohodlně. Podle jedné legendy měla tato sbírka panenek původně sloužit jako ochrana proti zlým silám. Ať už je pravda jakákoliv, dům s tisíci visícími panenkami vám určitě přivodí mrazení v zádech.

Nedaleko Prahy, v obci Noutonice, se nachází hřbitov u kostela sv. Jana Křtitele, který je zahalen mnoha záhadnými jevy. Pověsti o podivných událostech se tradují již od středověku, kdy sem údajně končili hříšníci, nepokřtěné děti a oběti morových epidemií v masových hrobech.

Návštěvníci často uvádějí, že slyší záhadné zvuky, jako jsou kroky na suchém listí nebo pláč, přestože nikdo není v okolí. Některé výpovědi popisují náhlé chladné poryvy větru, zářící mlhu nebo dokonce stíny. Podle jedné z místních legend se hovoří o duchu nenáviděné hraběnky Barbory, známé jako Babeta, která tragicky zahynula při nehodě s koněm, přičemž její smrt prý nebyla náhodná. Její duše prý stále nenalezla klid a bloudí kolem hřbitova. Zatímco někteří lidé věří, že jde jen o optické a akustické iluze způsobené specifickým prouděním vzduchu v nížinách, které často zahaluje mlha, pro jiné je Noutonický hřbitov jedním z nejohromující a nejzáhadnějších míst v okolí.

V srdci Brna, pod kostelem sv. Jakuba, se nachází fascinující, ale zároveň děsivé pietní místo: druhá největší kostnice v Evropě, hned po pařížských katakombách. Tento hřbitov byl využíván již od 13. století, a protože ve středověkých městech nebylo dostatek místa, po přibližně 10 až 12 letech byly ostatky vyjmuty a uloženy do kostnice, aby se uvolnilo místo pro nové pohřby (tzv. výměnný systém pohřbívání).

V kostnici se nashromáždilo přes 50 tisíc kosterních pozůstatků lidí, kteří zahynuli v důsledku morových a cholera epidemí, válečných zranění a dalších tragédií. V 18. století byla kostnice uzavřena a zůstala zapomenuta až do jejího náhodného znovuobjevení v roce 2001. Přestože toto místo není spojeno s pověstmi o nadpřirozených jevech, procházka mezi pečlivě vystavenými lebkami a hromadami kostí mnoha dávno zesnulých vyvolává silný a hluboký, téměř stísňující pocit. Pietní expozice slouží jako připomínka kruté skutečnosti minulých století a obrovského počtu lidí, kteří zde našli svůj poslední klid.

Branišovský les, také známý jako Branišovský bor, nacházející se u Českých Budějovic, je považován za jeden z nejstrašidelnějších lesů v České republice. Místní tajemné legendy se předávají po staletí a stále přitahují vyhledávače paranormálních jevů. Tato lokalita je spojena s tragickými událostmi, například s hromadnou sebevraždou vojáků po druhé světové válce nebo smutným osudem manželského páru, který se oběsil na tzv. Stromě oběšenců.

Nejznámější pověstí je ovšem příběh o Strážci lesa: vysoké temné postavě oblečené v dlouhém plášti a klobouku. Tento strážce údajně cestuje nadpřirozenou rychlostí, a někteří svědkové tvrdí, že se dokonce vznáší. Jeho přítomnost provází tichá flétnová melodie, mrazivý vítr a zlověstné zatemnění oblohy. Prý chrání les před zlem nebo naopak lidi před nebezpečím, které se v lese skrývá. Svědectví se liší: někteří lidé vidí bílou tvář bez jakýchkoli rysů, jiní zažívají podivné časové anomálie. Ačkoli skeptici nenacházejí žádné důkazy o těchto jevech, Branišovský les si stále uchovává pověst temného a magického místa, kam byste se neměli vydávat sami, zejména po setmění.

Vedle dálnice D1, poblíž obce Lesní Hluboké, se nachází skupina devíti jednoduchých dřevěných křížů. Tyto kříže připomínají tragédii, která se zde odehrála v roce 1539, a je známá jako legenda o „umrlčí svatbě“. Příběh vypráví o bohatém sedlákovi, který se postaral o zraněného uherského obchodníka Veleslava. Sedlákova dcera Johanka se o něho starala, zamilovali se, ale Veleslav musel odjet. Po několika letech se Johanka provdala za jiného muže.

Zklamaný Veleslav se dozvěděl o svatbě a v záchvatu žárlivosti se dohodl s místním myslivcem na odplatě. Čekali na svatební průvod, který se vracel z Velké Bíteše, a postříleli všechny v kočáře – nevěstu, ženicha, rodiče a kočího. Poté Veleslav namířil zbraň proti svému komplicovi a nakonec i proti sobě. Pod kříži bylo pohřbeno devět zmařených existencí. Dodnes se u prostředního kříže, pod nímž údajně leží nevěsta, pokládají květiny. Ačkoliv archeologický výzkum lidské ostatky nepotvrdil, síla této krvavé legendy z něj činí stále pietní a mrazivé místo.

Hrad Houska je obklopen tajemnými legendami, z nichž ta nejznámější říká, že stojí na „Bráně do pekel“. Tento hrad, postavený na skále v odlehlé oblasti bez strategického významu a vlastního zdroje vody, vyvolává dodnes otázky ohledně jeho účelu. Podle pověsti se na tomto místě nacházela bezedná puklina vedoucí do pekel, z níž vycházely démonické bytosti, které ohrožovaly okolní kraj.

Místní obyvatelé se údajně pokoušeli puklinu zasypat, a když se jim to nezdařilo, rozhodli se ji „uzavřít“ výstavbou hradu. Kaple měla být postavena přímo nad touto průrvou, aby zabránila vstupu zla do našeho světa. Legenda také hovoří o tajemné postavě mnicha bez tváře v černé kápi, jež se objevuje na hradě a v jeho okolí a chrání „bránu“. Hrad, jehož název Houska prý vychází z keltského výrazu „gosca“ (brána), po staletí střeží nevyslovitelné tajemství a dodnes je místem, kde se mnozí lidé necítí komfortně.

Velhartický hřbitov u kostela sv. Máří Magdalény se řadí mezi místa s velmi silnou a temnou atmosférou. Už jen to, že toto místo inspirovalo Karla Jaromíra Erbena k napsání balady „Svatební košile“ ze sbírky Kytice, naznačuje jeho ponurou povahu. Podle legendy se zde v dávných časech měl konat obřad černé magie, při kterém došlo k oživení mrtvého. Prý oživená mrtvola poté unesla dívku z vesnice.

Toto místo je podle legendy prosyceno silnou negativní energií a zlem. Záhadné události se vážou i na samotný kostel – na jeho bílé omítce se opakovaně objevují tmavé skvrny, které nápadně připomínají dívčí obličej. Tyto skvrny se prý objevují znovu po každém novém nátěru štítu, a někteří lidé věří, že jde o tvář dívky, jež se stala obětí temných rituálů, nebo kterou unesla oživená mrtvola. Citlivější návštěvníci i místní obyvatelé často zažívají tíživé pocity a neklid, který zde přetrvává. Velhartický hřbitov tak zůstává místem, které je lepší navštěvovat pouze za jasného dne.