Zvičina (671 m n. m.) bývá označována za jedno z nejkrásnějších vyhlídkových míst na Krkonoše. Realita je však trochu jiná – z rozhledny na Raisově chatě už sice můžete vystoupat, ale panorama hor zakrývají stromy. Zato na jih a západ se otevírá nádherný výhled na Ještědsko-kozákovský hřeben, Český ráj, Bezděz či legendární Říp.
…
Foto: Vratislav Konečný
Raisova chata – srdce Zvičiny
Dominantou vrcholu je Raisova chata, pojmenovaná po spisovateli Karlu Václavu Raisovi, milovníkovi Podkrkonoší. Český turistický klub ji otevřel v roce 1911 a později přistavěl i rozhlednu s otáčivou kupolí.
Chata byla dějištěm dramatických událostí – v roce 1909 vandalové zničili její vybavení, což vyvolalo vlnu vlastenecké solidarity. Právě tehdy se Zvičina stala symbolem české sounáležitosti.
Dnes je chata znovu otevřená, nabízí poctivou kuchyni, rychlou obsluhu a výborné pivo. Parkoviště je přímo u objektu, v blízkosti funguje také lyžařský areál.
Foto: Vratislav Konečný
Od Husa k Nepomuckému
Na místě původní dřevěné kaple zasvěcené Janu Husovi stojí od roku 1706 barokní kostel sv. Jana Nepomuckého. Symbolicky tak odráží dobu, kdy se Husovo jméno snažilo vytlačit jméno barokního světce. Interiér kostela si lze prohlédnout alespoň skrze mříž ve vchodu.
Pamětní kniha poutníků, kterou si tu návštěvníci zapisovali už od roku 1825, je dnes uložena v Národním muzeu.
Foto: Vratislav Konečný
Hora, kde se psaly dějiny českého národa
Zvičina byla od 19. století dějištěm významných shromáždění a vlasteneckých setkání. V době politických napětí se zde scházely tisíce lidí, aby protestovali proti rakousko-uherskému vyrovnání z roku 1867.
Podobné akce se konaly i na dalších symbolických místech – Řípu, Blaníku či Karlštejně – a staly se výrazem touhy po národní svébytnosti. Vrch Zvičina tehdy navštívilo až 15 000 účastníků, kteří navzdory policejnímu dozoru zpívali písně o Mistru Janu Husovi.
Foto: Vratislav Konečný
Když rozhled zablokují stromy
Na přelomu 19. a 20. století vedl o Zvičinu spor mezi českým a německým turistickým spolkem. Němci z Hostinného, kteří Krkonoše považovali za „své Riesengebirge“, prý vysázeli na severním svahu stromy, aby Čechům znemožnili výhled na hory. Stromy zde rostou dodnes – panorama Krkonoš je z rozhledny opravdu jen částečně vidět.
Nejlepší výhledy jsou z okraje sjezdovky či od přenosové stanice nedaleko chaty.
Foto: Vratislav Konečný
Místo, kam se vraceli básníci i turisté
Na Zvičinu vystoupali i známí literáti – Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Jaroslav Vrchlický či Ignát Herrmann. Všichni popisovali zdejší krajinu jako prostor, kde se setkává poezie a drsná krása Podkrkonoší.
Vrchol byl po generace oblíbeným cílem pěších výletů i poutí, a dodnes patří k nejoblíbenějším výletním místům regionu. Po válce převzal Raisovu chatu znovu Klub českých turistů a obnovil její provoz.
Krkonoše? To rozhodně ne, to je Riesengebirge!
O výstavbu chaty na Zvičině projevily zájem turistické spolky – český ze Dvora Králové a německý z Hostinného. Čechům se podařilo získat pozemek, na němž stálo hospodářské stavení, které se později proměnilo v hostinec. V té době se začal vyostřovat boj o výstavbu rozhledny. Aby nedošlo k favoritismu, tehdejší úřady obě žádosti odmítly.
Foto: Vratislav Konečný
Zvičina dnes
Dnes je Zvičina klidným místem s bohatou historií. Láká pěší turisty, cyklisty i paraglidisty, kteří využívají ideální podmínky pro start. Na úpatí hory stojí zrekonstruované Lázně pod Zvičinou, odkud vede značená trasa přímo na vrchol.
Foto: Vratislav Konečný
Zajímavost na závěr
Ačkoli se o rozhledně dlouho psalo, že je uzavřená, od roku 2010 je opět přístupná. Výhled na Krkonoše sice stromy zakrývají, ale výhled do krajiny Českého ráje a k Ještědu vám to s úsměvem vynahradí.
Czech 
English