Oblast mezi Mořinou a Karlštejnem je protkána lomy, které dohromady vytvářejí soustavu známou jako Malá a Velká Amerika. Dnes sem zavítávají trampové, dobrodruzi a fotografové, avšak jen málokdo ví, že hluboko v skalních útrobách se nachází kaplička svaté Barbory, místo tiché úcty a tajemství.
Kaplička je vytesaná přímo do skalní stěny v jednom z podzemních komplexů. Není nijak okázalá, chybí zde oltář ze zlata a vitráže, pouze kovový kříž, malý výklenek pro svíčku a vybledlý obraz svaté Barbory, patronky všech, kdo sestupují pod zem. Právě sem chodili horníci, aby se před začátkem směny pomodlili. Uvědomovali si, že podzemí neodpouští chyby a věřili, že Barbora jejich modlitby vyslyší.
Svíčka pro ty, kteří se nevrátili
Podle tradice měl každý, kdo vstupoval do chodeb Ameriky, zapálit svíčku a položit ji na zem. Pokud ji sfoukl průvan, bylo to znamení, že cesta je nebezpečná. V takovém případě měli horníci pracovní úkol odložit. Mnozí z těch, kdo toto varování ignorovali, se prý již nikdy nevrátili zpět.
Když lomy později opustili pracovníci a příroda s trampy převzala kontrolu, legenda o svaté Barboře zůstala živá. V padesátých letech údajně přinesl nový kříž jeden z bývalých horníků, který přežil zával v Mexiku, sousedním lomu. Od té doby se traduje, že kdo v kapličce zapálí svíčku a poprosí o ochranu, v podzemí nikdy nezabloudí.
Příběh o ztraceném havíři z Ameriky
V těchto letech zde pracoval horník jménem Josef Krček, tichý muž, který se nebál práce pod zemí. Jednoho večera však beze stopy zmizel. Stalo se to v noci po svaté Barboře, kdy se v lomu konala malá pobožnost. Všichni už byli na povrchu, ale Josef se rozhodl prozkoumat jednu z starších štol. „Na chvíli,“ řekl a vzal si pouze lampu a přilbu.
Ráno po něm nebylo žádné znamení. Hledači prozkoumali všechny chodby, až narazili na spálený knot svíčky a vyrytý kříž do kamene. Bylo to u malé skalní niky, přesně tam, kde se kdysi horníci modlívali.
Druhý den se Josef znovu objevil. Byl vyčerpaný, bledý, ale živý. Vyprávěl, že se v podzemí ztratil, jeho lampa zhasla a ve tmě uslyšel ženský hlas.
Drž se směru vzduchu. Světlo tě najde.
Tvrdil, že ve slabém světle spatřil ženskou postavu s lucernou, která mu ukazovala cestu. Od té doby nosil v kapse malý obrázek svaté Barbory a pokaždé, než se chystal sestoupit do šachty, zapálil v kapličce svíčku.
Mezi světlem a temnotou
Atmosféra je zde zvláštní. Vlhké ticho se prolíná s kapáním vody, z dálky doléhá ozvěna kroků. Kaplička působí téměř oživle, jako by se chystala přivítat dalšího horníka, který přichází s helmou v ruce.
Trampové, kteří se dodnes vydávají do Ameriky, o tomto místě hovoří s úctou. „Není to žádný poutní cíl, ale když tam člověk stojí se zhasnutou čelovkou, cítí, že to místo má svou duši,“ napsal jeden z přátel do podzemního zápisníku, který tam byl uložen.
A možná právě proto se traduje, že v kapličce se občas objeví mihotavé světlo, i když je v ní prázdno. Není to duch, nýbrž sama svatá Barbora, která stále bdí nad těmi, kdo se na cestu do Ameriky chystají.
Svatá Barbora – patronka tajemných míst
Svatá Barbora je patronkou horníků, tunelářů a hasičů. Podle pověsti byla krásná dívka z pohanské rodiny, kterou otec zavřel do věže, aby ji chránil před vírou v Krista. Přesto se tajně nechala pokřtít, a když to otec zjistil, dal ji popravit. Proto je často zobrazována s věží a kalichem, symbolem víry, jež přežila i v temnotě.
Její přítomnost v lomu Amerika není náhodná. Horníci ji vnímali jako symbol naděje v místech, kde je světlo vzácné a smrt číhá na každém kroku.
Ticho, které vypráví
Dnes již kaplička svaté Barbory není oficiálně přístupná, cesty do podzemí jsou nebezpečné a oficiálně uzavřené. Přesto se o ní nadále vypráví. Jako o místě, které symbolizuje odvahu lidí, kteří se odvážili sestoupit do temnoty s vírou, že opět naleznou světlo.
A možná právě proto se v temnotě Ameriky stále třpytí malý plamínek, tichá svíčka pro všechny, kteří se už nevrátili.
Příběhy přátel Trampů a pamětníků
Czech 
English