Krkonoše nejsou jen zimním rájem lyžařů. Naopak – právě podzimní období jim propůjčuje zvláštní kouzlo, které si zamiluje každý, kdo má rád klidné toulky přírodou. Cesty jsou poloprázdné, horské chaty dýchají pohodou a ceny ubytování klesají na příjemnější úroveň. A co je nejlepší – na parkovištích i v autobusech zůstává místo.
Foto: Matěj Kačaba
Když dole vládne šedivo a nahoře pohádka
Podzim v Krkonoších má své kouzlo i díky inverzím. Zatímco česká kotlina bývá zahalená do šedého oparu, lanovka z Janských Lázní na Černou horu vás vyveze přímo nad mraky. Tam, kde se dole zdá svět ponurý, se nahoře rozprostírá slunečné moře oblaků a krajina jako z jiného světa. Stačí pár minut a z deštivého dne se stane prosluněná pohádka.
Foto: Mapy.COM
Zelí z Vysokého nad Jizerou – tradice, která voní domovem
Naše každoroční výprava do podzimních Krkonoš má i velmi praktický cíl – zásobit se na zimu vysockým zelím. Tahle odrůda s typickou špičatou hlávkou se tu pěstuje už více než 350 let a patří k nejlepším v republice. Je křehké, sladké a po naložení dává dokonalé kysané zelí.
Z Vysokého si tak pravidelně odvážíme 25 kilogramů krouhaného zelí, pár hlávek červeného i bílého, pytel cibule a hromadu mrkve na uskladnění. Zároveň ale nikdy nevynecháme malý horský trip – odměnu za ten „pracovní“ úkol.
Dvoudenní únik do Rokytnice nad Jizerou
Letos jsme se rozhodli pobyt prodloužit a strávit dvě noci v Rokytnici nad Jizerou. Vybrali jsme ubytování s krásným výhledem na protější svahy a hřebeny nad Dvoračkami – navíc za 400 Kč na osobu. A protože počasí přálo, stihli jsme hned tři výšlapy: dva okolo 15 kilometrů s převýšením kolem 500–600 metrů a jeden kratší při odjezdu.
Po období, kdy jsem se zotavoval z neuroboreliózy, to byla první opravdová zkouška fyzické kondice. A Krkonoše se ukázaly jako ideální léčebné prostředí – krásné, voňavé a klidné.
Foto: Mapy.COM
Cestou na Dvoračky a setkání s „klokanem“
Na první túru jsme vyrazili z Rokytnice směrem na Dvoračky (1140 m n. m.). Cestou po loukách a sjezdovkách nás čekalo překvapení – na posekané louce se cosi odráželo do výšky. Na okamžik jsem si myslel, že vidím klokana. Nakonec to byl statný lišák, který ladnými skoky lovil hraboše. Nezapomenutelná scéna, kterou si člověk prostě nemůže vymyslet.
Stoupání na Dvoračky je poctivé, se sklonem až 17 %, ale výhledy stojí za to. Na jaře tu sníh mizí jako poslední, v říjnu už vlekaři zasněžují první svahy Lysé hory. Krkonoše se pomalu připravují na zimu, zatímco dole ještě voní podzim.
Foto: Matěj Kačaba
Druhý den z Harrachova přes Ručičky
Druhý den jsme se vydali z Harrachova – tentokrát autobusem, abychom vyzkoušeli jinou trasu. Před túrou jsme se zastavili v kostele sv. Michala, který byl otevřen, a zapálili svíčky za blízké. Cesta po zelené značce údolím Ryzího potoka přes Rýžoviště až na Ručičky (975 m n. m.) byla klidná, lemovaná spadaným listím.
Od Ručiček jsme pokračovali až na Štumpovu boudu, kde jsme neodolali borůvkovým knedlíkům. Odtud jsme sestoupili po modré do údolí Huťského potoka. Cestou jsme se nevyhnuli ani menším „pastvinovým zážitkům“ – oba jsme skončili s podrážkami v kravinci, což k venkovské idyle tak nějak patří.
Foto: Matěj Kačaba
Stráž – vyhlídka nad Rokytnicí
Třetí den jsme se vydali na Stráž (785 m n. m.), vrch s novými dřevěnými vyhlídkami, otevřenými v roce 2021. Jsou pojmenovány podle symbolů rokytnického znaku – Liška, Medvěd, Ovce a Horník.
Nejhezčí výhled nabízí Liška, odkud je vidět celé údolí Rokytnice, Lysá hora, Kotel i hřebeny směrem k Pasekám nad Jizerou. Z Horníka se pak otevírá panorama směrem k Vysokému.
Vyhlídky jsou originálním tipem pro krátkou procházku a ideálním zakončením výletu.
Foto: Matěj Kačaba
Dvorská a Štumpova bouda
Zelí kvasí, vzpomínky zůstávají
Naše vysocké zelí už doma bublá v zelňáku a vůně podzimu se rozlévá po kuchyni. Krkonoše nám letos nabídly nejen zásoby na zimu, ale i krásné vzpomínky, tři dny plné slunce a barev a jistotu, že se sem příští září vrátíme.
Protože podzim v horách má zvláštní kouzlo – klid, světlo, barvy i příchuť dřeva a kouře z chalup. A když k tomu přidáte vůni kysaného zelí, máte jistotu, že tohle roční období má v Krkonoších své neopakovatelné kouzlo.
Foto: Matěj Kačaba
Tip for the end
Z Prahy se dá do Rokytnice nad Jizerou pohodlně dojet autobusem i na jednodenní výlet. Pokud se trefíte do hezkého počasí, máte na túru přibližně šest hodin a večer jste zpátky doma. Ale věřte – kdo jednou zažije Krkonoše v barvách podzimu, bude se chtít vracet.
Czech 
English